Poslední básnická sbírka Františka Listopada (1921) je prodchnutá záznamy všednodenních zážitků. Autor více než jindy reflektuje stáří, bolesti spojené s nemocemi a hlavně ubíhající čas. Ale nestěžuje si, neteskní za tím, co minulo. Jeho básnické vzpomínky směřují
do Čech a na Moravu, jejichž obraz mohl po většinu života sledovat jen ve své vlastní mysli. Zdejší realitu nicméně nepřizpůsobuje vlastním potřebám, příliš ji nekritizuje, ani nepřikrášluje. Možná jen více vnímá obyčejnosti, nad nimiž se tu už nikdo nepozastaví. I
když František Listopad prožil většinu života mimo Čechy a Moravu je možné jej dnes bezesporu považovat za žijícího klasika české poezie, je navíc jedním z nejstarších českých žijících básníků. Každá jeho básnická sbírka je pozoruhodná. Jednotlivé texty jakoby na
sebe navazují, autor pokračuje v tom, co v předešlém svazku nedořekl. Za pětašedesát let vydal v Čechách dvanáct sbírek poezie, vždy texty zdařilé. Vydání nového česky psaného souboru Hymny zkratky je pro naše literární prostředí nesmírně cenné, Listopadovu poetiku
posouvá opět o kousek dále. Součástí sbírky je originální signovaný grafický list Kateřiny Štenclové. (Náklad 255 ks).
