Ota z Freisingu (1112-1158) se narodil se jako syn rakouského markraběte Leopolda III. Babenberského a jeho druhé manželky Anežky z Waiblingenu, dcery císaře Jindřicha IV. Byl spřízněn s předními říšskými rody (rakouskými markrabaty Leopoldem IV. a salcburským arcibiskupem
Konrádem, německým králem Konrádem III. i pozdějším císařem Fridrichem Barbarossou - jehož skutky sepsal v díle Gesta Frederici). Studoval ve Francii, inicioval založení cisterciáckého kláštera Heiligenkreuz (1131) v Dolním Rakousku,pozdějšího rodového pohřebiště
Babenberků, a účastnil se 2. křížové výpravy (1147). Coby biskup v bavorském Freisingu (1138), prosazoval ve své diecézi církevní reformu a tamní katedrální škola se díky němu stala důležitým centrem vědy a duchovního života. Kronika čili Dějiny dvou obcí (Chronica sive
Historia de duabus civitatibus) je jeho nejvýznamnějším dílem. Zahrnuje dějiny světa od stvoření, přes biblické a starověké období (zde čerpal ze starších autorů, např. Orosia, Jeronýma či Eusebia), které dovedl až do své současnosti (v těchto pasážích poskytuje řadu
cenných zpráv). Ota spis rozdělil do sedmi knih, v nichž v rámci svého výkladu světových dějin staví do protikladu Jeruzalém a Babylón - nebeské a pozemské království, v osmé knize pak pojednává Posledním soudu.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
