Knihou Čistota ticha přináší Stanislav Struhar další sbírku křehkých a průzračných próz, kterými zaujal i čtenáře za hranicemi Rakouska. Tichou poezií a svému stylu vlastní estetikou vypráví o osudech nejen Rakušanů a Čechů v současné Vídni a uchopuje tak téma více
než aktuální.
Stíny ticha
Když Jakub dorazí na babiččin pohřeb, je už dospělý. Sám ve Vídni potkává Vídeňanku, se kterou se kdysi znal, a tentokrát s ní poprvé mluví německy. Jejich matky se znepřátelily, ovšem on se s dívkou setkává znovu, nečekaně však
obdrží telefonát.
Lehkost ticha
Emmerich je nejlepší zahradník na Ústředním hřbitově, už odmala miluje květiny, ovšem trpí pocitem osamělosti. Jednoho dne stane u nemocničního lůžka kamarádky z dětství, která se kdysi přikláněla k radikálním názorům.
Všechny milované stíny
Herwig se vrací domů poté, co se jeho máma rozešla s přítelem. Vídeňské parky neztratily své kouzlo a literatura i hudba jeho mládí ho provází na každém kroku. Konečně se jeho máma zase usmívá, ovšem z hlasu jí zaznívá starost, kterou občas
cítil v době, kdy umřel táta.
Nebe ciziny
Jen co se Viktor nastěhuje do vídeňského bytu svého bratra, potkává jeho nevlídnou sousedku. Jeho krajané ho před ní varují, ovšem netrvá dlouho a Viktor se s ní setkává znovu.
