Abú Firás, plným jménem Abú Firás al-Háris ben Abil 'Alá Sa'id ben Hamdán ben Hamdún al-Hamdání, narodil se r. 320, dle jiných 321 H (932 neb 933 po Kr.). Práce jest studií o zajímavém básníku a džihadistovi (svatém náboženském válečníkovi), jejž literární historie
arabská čítá k nejcituplnějším básníkům arabským. V dětství přišel o otce a rodiny otce zbavené ujal se slavný umělec halebský Saifuddaula, blízký příbuzný Abú Firásův. Zejména Abú Firás sám nalezl v něm příznivce, který stal se mu, jak sám výslovně doznává,
plnou náhradou za otce. Pod tak mocnou ochranou a na výsluní takové přízně vyvíjela se ovšem i individualita Abú Firásova co nejskvělejší a on vyrostl v muže, který v obou ctnostech, meče i péra, stejně jsa vzdělán, vynikal stejně srdnatostí i výmluvností jakož i
dovedností ve všech rytířských uměních.V době své slávy nedělal si Abú Firás mnoho ze svých nepřátel a závistníků; naopak poznáváme z dívánu jeho, že si nemálo na tom zakládal, že se povznesl přes hlavy svých protivníků: „K mé velikosti náleží to“, praví
výslovně, „že neustávají mně lidé haniti pro to, co mi závidí; lidé stíhají mne závistivými pohledy, že zdá se mi, že budou mi na konec i hvězdy záviděti. A nevidím nic, než nepřátele, již proti mně bojují; a jejich poslední dobro jest po mém soudu, že zjevně proti
mně bojují. Oni zhasínají slávu moji (zapomínajíce), že Alláh ji rozsvítil, a snižují moji výtečnost, (zapomínajíce), že Alláh ji dává. Při tom doufají sami výše dosíci, nepomníce, že i velké skutky jsou darem Alláhovým.“ Jinde vyznívá hrdé sebevědomí Abú
Firásovo ve slova: „Kéž nikdy nepřestanou tvoji nepřátelé, naopak kéž jsou věčni; a nikdy nebudiž bez závistníků: nebo jen ten jest pánem, komu se závidí.“
