„Na celé širé planetě se nenarodil svéráznější jedinec než můj otec.“
Joonatan obdrží naléhavý telefonát: babička je v posledním tažení. Mladík popadne otcovu vojenskou přilbu, nasedne do auta a vyrazí do Helsinek. Babička si myslí, že přijel
její syn Mikko, ale Joonatan jí připomene, že Mikko je dávno po smrti, a zeptá se, jestli si o svém zesnulém duševně chorém synovi – typickém představiteli „hladovějícího umělce“ – dokáže vybavit něco dobrého.
Babičce se do vzpomínání příliš nechce, a
tak se Joonatan rozhodne vydat po stopách minulosti do svého i otcova dětství a sepsat svůj vlastní příběh: výsledkem je karnevalově barvitá, životem kypící tragikomická autofikce plná svébytných postav, krutých životních zkušeností zapříčiněných otcovou nezvladatelnou
duševní chorobou, ale také nebývalého nekorektního černého humoru, který se čtenáři vryje pod kůži.
Debut Joonatana Toly o schizofrenním otci je beletristický zásah elektrickým proudem přímo do mozku.
