Soubor esejů George Steiner "posledního z velikých" z různých podivuhodných myšlenkových světů, které se mohli stát jeho knihami, snad...
Jaké je to být básníkem, když se v sousedním domě nad svící sklání Dante nebo Shakespeare?
Jaké je to milovat ve
čtyřech různých jazycích?
Jak by měl v 21. století vypadat základní model obecné gramotnosti?
Znamenají hranice mého jazyka skutečně hranice mého světa?
Takovéto otázky a ještě spoustu dalších otevírá George Steiner ve svém souboru sedmi esejů s poněkud
ironickým názvem Knihy, které jsem nenapsal. Tento koryfej soudobé kulturní kritiky, patřící k jedněm z mála skutečně originálních myslitelů naší doby, v nich pojednává o tématech, která za svůj život promýšlel, k nimž podniknul přípravné studie, která však již
nestihl dovést do hodnotné knižní podoby. Kdo by však čekal sentimentální tesknění nad omezenými možnostmi lidského života, ten musí hledat jinde. Steinera ani v pokročilém věku neopouští onen údiv, který stál na počátku veškerého filozofického tázání, a touha
pochopit, porozumět. Kromě hlubokých a argumentačně mistrně vystavených úvah kniha zaujme i tím, že oproti jiným esejům zde Steiner nezvykle odkrývá své soukromí a prozrazuje důvěrnosti, na něž sám není příliš hrdý.
