Čínští básníci se ve 20. století obrátili zády ke klasickým vzorům a hledali inspiraci u evropské a americké avantgardy. Aj Čching (1910-1996) patří ke druhé generaci čínských modernistů. Nejprve studoval malířství ve Francii, po návratu do Číny se však prosadil jako
básník a čínskou poezii obohatil o nové, do té doby neznámé polohy. V době protijaponské války odešel do komunistických oblastí, kde se stal významným protagonistou kritického vystoupení intelektuálů na obranu ideálů rovnosti a svobody, jejichž potlačení po roce 1949
položilo základy kulturní politiky Čínské lidové republiky. Ve dvojjazyčném výboru své převážně rané poezie je básník představen jednak jako hravý experimentátor a pozorovatel kaleidoskopické rozmanitosti Evropy, a vedle toho jako vypravěč, který autenticky prostými slovy
zachycuje chudobu a strasti života. Součástí knihy je rozsáhlá studie k básníkovu životu a dílu v souvislostech doby, z nichž vystupuje jeho touha po svobodě i pevná opozice proti čínské tradici.
