Za nejvyšší morální hodnotu zpravidla považujeme nezištnou pomoc. Debata se pak soustředí na otázky, komu bychom měli pomáhat či jak velkou oběť je potřeba přinést. Morálka sebeobětování však vůbec neřeší, jaké hodnoty má člověk sledovat a co je v jeho vlastním
zájmu. Zajímá ji pouze to, že prospěch z toho, co člověk vytváří, mají mít ostatní, nikoli on sám. Ayn Randová ve svém eseji "Objektivistická etika" tento přístup zásadně zpochybňuje a předkládá nám morálku orientovanou na život, ne jeho obětování. Ukazuje, co znamená
jednat ve vlastním zájmu. Není to jednání na úkor ostatních naopak jde o jediný způsob, jak mohou být v souladu racionální zájmy jednotlivců ve společnosti. Sobectví pro ni není vrtošivým, instinktivním chováním, ale důsledným, usilovným a trvalým promýšlením, jak
promítat morální principy do každodenních situací a podle toho se chovat. Randová naplňuje pojem sobectví zcela novým obsahem: racionálně pojímané sobectví je jedinou morálkou, která je v souladu s lidským životem.
