Skalického novela i povídky se vyznačují přímočarostí a drsností, neberou si servítky vůči totalitní i demokratické politické reprezentaci a nešetří ani souputníky a kamarády. Záměrná jazyková neotesanost, nazývající křivdy a nespravedlnosti pravými jmény, s
přídechem ostré parodie, vyjadřuje životní postoj - padni komu padni, který autor v zásadě po celý svůj život nezměnil.
V novele Nesnažte se nás pochopit nám před očima ožívá vyprahlé normalizační Československo se všemi absurdními komunistickými symboly a snahou
jednotlivců z periferie nepropadnout nihilismu. V povídce A bude stejně… Skalický reflektuje rakouský exil, české papaláše a disidenty, jimž vyměnil společenská a politická postavení a dostal je tak do neobvyklých až absurdních rolí. Prostřednictvím dvou krátkých povídek
autor zdraví rovněž své dlouholeté souputníky, jejichž určité životní epizody zpracoval s humorem a nadsázkou sobě vlastní.
Dosud nepublikované práce vznikaly od počátku 70. let, kdy ještě odrážely autorův dělnický postoj ponižovaného umělce, psal je i v rakouském
exilu, kde zažil rozdíly mezi tzv. intelektuální elitou diaspory a undergroundem a píše je i dnes z pozice soběstačného a hrdého pozorovatele aktuálního politického, společenského a kulturního života. Texty mají většinou autobiografický charakter, zrcadlí dobu z určité
perspektivy a nakonec slouží i jako určitý autentický dokument. Vždy jde ale o zpověď, jež nezakryje zkušenost se zlovůli a bezmocí pro Skalického generaci typickou.
Miroslav Skalický je znám především jako zakladatel, textař a zpěvák undergroundové skupiny Hever and
Vazelína band, jejíž skladby Červený vejložky nebo Tesilová verbež téměř zlidověly, přestože byly za komunistického režimu zakázány a jejich autor byl státní mocí stíhán i vězněn.
