Ať už jsem působil dlouhá léta jako pedagog na hudebních školách či přes 40 let hrají se skupinou Stará škola a hostuji v různých hudebních seskupeních, vždy mne fascinovala souhra více muzikantů, kdy každý přináší do díla svůj vlastní přínos, pohled a feeling. To
je v podstatě neocenitelná záležitost, protože se tak vytváří prvek celistvosti výrazu z různých osobností a vzniká tak ojedinělé vyznění. Cyklus Když zazní tóny kytar tří... tak představuje skladby Jízda tří králů, Setkání v pátek odpoledne a Než se setmí.
První z nich, Jízda tří králů se opírá o vzájemnou podporu jednotlivých partů, kdy se i při sólových vstupech projevuje společná cesta tří králů za nadějí, za obzor. Cesta nemusí probíhat vždy v klidu, ale jsou zde jak náznaky překážek, tak i náhlá uvolnění a
konečná radost z dosaženého cíle…
Druhá, Setkání v pátek odpoledne přímo rezonuje situaci, kdy se již po pracovním týdnu již v klidu, po napětí sejdou kytaristé (třeba někde pod lipou v parku, na zápraží, ve zkušebně…), jeden z nich nahodí téma a ostatní se
připojují svými nápady. Skladba je postavena na ostinátních postupech, které jsou obcházeny harmoniemi základního nápadu.
Ve druhé části jsou vrstveny akordické polohy, které také vycházejí z původního motivu, představují další přístup zpracování tématu (jak
bývá obvyklé u spolupráce více muzikantů) a vyúsťuje ve finále, kde se všichni sejdou.
Třetí skladba cyklu, Než se setmí, evokuje tu tajemnou část dne, kdy slunce se dotýká obzoru, rozsvěcují se světla ulic, domů a aut a celý rytmus se z toho cvalu všedního dne se
ještě chvilku drží a rázem se převaluje do hávu noci…
