Lubor Hájek patří k těm osobnostem moderní české kultury, jejichž dílo dosud čeká na adekvátní zhodnocení. Přestože se zabýval především výtvarnými projevy mnoha mimoevropských kultur, jeho profesionální identita je mnohoznačná: byl v různé míře sběratelem,
znalcem, kurátorem, historikem umění, popularizátorem, příležitostným básníkem. Od základu vybudoval Sbírku mimoevropského umění Národní galerie. Zanechal rovněž rozsáhlý soubor textů různých druhů i žánrů. Jeho badatelsko-literární dílo otevřelo v pravém slova
smyslu český dějepis umění světu a je srovnatelné s odkazem takových fenoménů české kunsthistorie, jakými byli Kutal, Lamač, Krása nebo Šmejkal.
V knize Hájkových studií a esejů Západ slunce na moři jsou shrnuty texty z různých dob, většinou publikované v českých a
zahraničních odborných periodikách nebo z pozůstalosti badatele. Hájek soustředil pozornost na umění starověké, archaické, např. na neolitickou keramiku, na sumersko-akadské umění, na širokou problematiku čínského a japonského umění portrétního, sochařského i grafického,
např. ve statích Anonymní čínský obraz z doby Sungů, Kung Sienovo album krajin z roku 1637, K dialogu umění Dálného východu a Evropy, Východní koncepce kaligrafie a malířství, ale věnuje se také přesahu výtvarného nebo vizuálního umění do filosofie, náboženství,
literatury, např. v textech Zen umění, Islámské umění a my, Zenistické principy v moderním japonském umění aj.
