Egidius Arimond je samotářský včelař a bývalý gymnaziální učitel z německého městečka nedaleko belgických hranic. Jeho osud během 2. světové války sledujeme prostřednictvím deníkových záznamů, které si vede od ledna 1944 do května 1945. Včelaření je v rodině
Arimondů odvěkou tradicí, pro Egidia navíc v posledních válečných měsících představuje i hlavní zdroj obživy. Vedle tichého včelího bzučení však stále častěji slýchá i hukot nepřátelských bombardovacích letounů.
Kromě vášně pro včely a krásné ženy zdědil
Egidius po svých předcích také epilepsii, která se v rodové historii objevovala znovu a znovu. V nacistickém Německu je pro něj toto onemocnění stigmatem, kvůli němuž byl suspendován z učitelského místa a donucen ke sterilizaci. Jako jeden z mála mužů, kteří nebyli povoláni
na frontu, využívá situace a oddává se své slabosti pro ženy. Skrývá však ještě nebezpečnější tajemství: využívá své vynikající znalosti členitého terénu v pohraničí a svérázným způsobem pomáhá pronásledovaným Židům utéct do Belgie.
Norbertu Scheuerovi se
podařilo vytvořit výjimečný a oceňovaný protiválečný román, jenž nepostrádá napětí, milostné drama ani křehkou poetiku přírody.
