Kniha se věnuje literární tvorbě německo-židovských autorů, kteří po druhé světové válce působili v nově vzniklých německých státech – v Německé demokratické republice a ve Spolkové republice Německo – a následně ve znovusjednoceném Německu. Na příkladech
literárních děl první a druhé generace spisovatelů přeživších holocaust autorka popisuje, jak je reflektován holocaust, fenomén židovství a německo-židovská koexistence v rozděleném a znovusjednoceném Německu do začátku nového milénia. V publikaci je vykresleno, jakým
vývojem prošla literární reflexe na toto téma, čím se odlišuje a v čem je podobná tvorba autorů žijících v odlišných částech Německa a jak se utvářelo německo-židovské literární pole po znovusjednocení Německa. S těmito otázkami úzce souvisí otázka židovské
identity, která prošla ve zkoumaném období v Německu zásadní proměnou a jejíž nejrůznější podoby jsou tematizovány v literárních dílech a jsou také předmětem bádání. Součástí knihy je rozhovor se současnou autorkou Esther Dischereit, spisovatelkou druhé generace
přeživších německých Židů.
