Karel Čapek kdysi řekl, že hledat nové anekdoty je prakticky nemožné. Existují prý na světě stejně dlouho jako lidé, a tak jen doznávají nových podob shodně s vývojem lidstva. Stejně nemožné by bylo hledat autory jednotlivých anekdot, a tak nám nezbývá než se spokojit
alespoň s vymezením žánrovým, národnostním apod. Jednu z nejvýraznějších skupin pak tvoří anekdoty židovské. Kdo by neznal alespoň jeden vtip, začínající slovy: „Přijde Kohn k Roubíčkovi…“ Jistě se všichni shodneme v tom, že největší kouzlo mají židovské
anekdoty, pokud je vyprávějí židé. Jejich neopakovatelný humor, leckdy tak trochu skrytý, podepřený příslovečnou železnou logikou, není jen prvoplánovým podnětem k smíchu, ale odrazem světa ve své obnažené podobě, bez nadbytečných příkras, dovětků a ornamentů. Lidské
vlastnosti jako chamtivost, lakota, hrabivost, ale i hloupost, krátkozrakost anebo naivita jsou povýšeny do role hlavního hrdiny a nemilosrdně pranýřují právě to, co se člověk snaží co nejvíc skrýt.
