Něco třetího

Básně Antonína Bezděka psané na ruční papír a přímo na něm ilustrované, či doslova překreslené Václavem Stratilem, vznikaly v letech 1982-1985. Vystaveny byly polooficiálně v Brně v roce 1987, nyní vycházejí ve sličné knižní úpravě, v původním rozměru i barevnosti.
Základní situace mnohých Bezděkových textů je pro Václava Stratila "modelem" střetnutí: šrafura se náhle příčí, černá a bílá a nažloutlá se rozpolcují "chrlíce či chytajíce písmena". Pointa básně, ať už vyostřená anebo tzv. otevřený konec nalézají variabilní výtvarné samoznaky.
Kresba není přívěskem textu, text kresbu nedoplňuje, princip zdobnosti je tu nulový. Kresba a slovo se totiž vzájemně interpretují a vzniká "něco třetího".
(Z doslovu Ludvíka Kundery, 1987.)