Příběh nazvaný Rusáci navazuje na Taliány (Volvox Globator, 2020). Autobiografický román líčí Cavannovy zkušenosti z druhé světové války: kapitulaci Francie a následnou německou okupaci severu země, exodus velké části obyvatelstva, černý obchod. Vypravěč odjíždí na
nucené práce do Berlína, kde se setkává s Ukrajinkou Marií, jež se stane jeho velkou láskou. Během osvobozování Německa se oba přesouvají do Štětína, ale zajmou je sovětští vojáci. Oba s hrůzou sledují hromadné popravy německých civilistů. Vypravěč s Marií ztratí
kontakt a poté stráví několik týdnů jejím bezvýsledným hledáním. Závěrečné svědectví o masovém přesunu nacistických pohlavárů na Západ zní děsivě...François Cavanna, * 22. února 1923, + 29. ledna 2014 (ve věku 90 let)Syn negramotného italského přistěhovalce a
francouzské uklízečky, dětství před druhou světovou válkou trávil v Nogent-sur-Marne. Učitelé z církevní školy brzy objevili jeho mimořádnou bystrost a literární vlohy. Byl první v kantonální školské soutěži a získal stipendium a doporučení pro další studium.Po
osvobození začal pracovat v levicovém deníku Libération. V roce 1954 spolupracoval s novým časopisem Zéro, kde se brzy stává šéfredaktorem. Je nejen nadaný literárně, ale je také skvělý kreslíř a karikaturista. Po smrti zakladatele časopisu se Cavanna spojil s Georgesem
Bernierem (jenž se přejmenuje na „profesora Chorona") a s pár přáteli zakládá roku 1960 nový satirický týdeník Hara-Kiri. Ten na francouzské novinové scéně zapůsobil jako výbuch granátu. Měl podtitul „Zlý a blbý časopis" a týden co týden publikoval na titulní stránce
karikaturu prezidenta De Gaulla. Porušuje všechna dosavadní tabu, nebere si servítky na nikoho a v šedesátých letech má silný vliv na studentskou mládež. V roce 1969 se z něj stal týdeník Hara-Kiri Hebdo a k tomu začal vycházet komixový měsíčník Charlie. Po smrti generála De
Gaulla v Hara-Kiri vyšla silně neuctivá karikatura „Tragický ples v Colombey – jeden mrtvý". Týdeník Hara-Kiri Hebdo je stažen z prodeje a zakázán. Pokračuje pod názvem Charlie-Hebdo, což lze chápat jako symbolické pomrknutí za zesnulým generálem.François Cavanna založil
velmi osobitý vypravěčský styl, v němž se spřaženecky obrací na čtenáře jako na starého kamaráda. Vždy hájí republikánské hodnoty a vyjadřuje hlubokou lásku k francouzskému jazyku. Mimo to hájí zvířata nebo například esperanto. „Nechcete esperanto? Budete mít
angličtinu, to je to pravý pro vaše držky!"Populární francouzský humorista Pierre Desproges, známý svým černým humorem a smyslem pro absurditu, přirovnává Cavannu k modernímu Rabelaisovi. Je to podle něj jeden z posledních čestných mužů tohoto prohnilého století a vynálezce
nového tisku. V roce 2008 otevřel François Cavanna nově restauraurovanou knihovnu v Nogent-sur-Marne, kam si jako malý chodil každý týden pro knížky. Za vzpomínkovou knihu na poválečné období Les Ruskoffs (Rusáci) obdržel literární cenu Interrallié.
