Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé
tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj.
Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy
poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem
rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši – musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý
syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo
se překládá do čtyřiadvaceti jazyků. Guzel Jachina (1977) se narodila v Kazani, hlavním městě Tatarstánu, do rodiny lékařky a inženýra. Na státní univerzitě vystudovala fakultu cizích jazyků, posléze absolvovala na filmové škole v Moskvě scenáristiku, kterou dokončila
v roce 2015. Jako spisovatelka debutovala v literárních časopisech Něva a Okťabr dvěma krátkými povídkami Motyljok (Motýlek, 2014) a Vintovka (Puška, 2015). Román Zulejka otevírá oči byl nejprve publikován v úryvcích v časopisu Sibirskije ogni a původně byl text
koncipován jako scénář psaný v rámci studia na filmové škole. Přestože je dnes dílo vysoce ceněno, autorka pro ně dlouho hledala nakladatele. Kniha se v Rusku stala literární senzací a Jachina za ni posbírala několik významných cen, mezi jinými ruskou státní cenu Velká
kniha, cenu Jasná Poljana a Kniha roku. V současnosti pracuje v oblasti reklamy a marketingu. Zůstane pro mě záhadou, jak se mladé autorce podařilo napsat tak silné dílo oslavující lásku a něhu v pekle… Ljudmila Ulická, současná nejznámější ruská spisovatelka Je tu
něco, co Guzel Jachina dokázala s úspěchem ztvárnit s úžasnou a vnímavou přesností: postoj žen k lásce. Ne k předmětu zbožňování, ale k lásce samotné. Anna Narinskaja, literární kritička Román nelze považovat za letmý pohled na období ruských dějin, není to ani pouze
příběh neobyčejně silné mateřské lásky. Je to historie v historii, která nás katapultuje mimo čas a prostor mezi dávné zvyky a hluboce zakořeněný útlak. ilLibraio.it Zulejka otevírá oči je silný, poetický a strhující román. Svým nesmírně vnímavým jazykem vás
přenese do časů strašlivého utrpení. Johannes Groschupf, literaturkritik.de Po přečtení románu Zulejka otevírá oči chcete pokračování. Toužíte se dozvědět, jak to s ní bylo dál, poté co skutečně otevřela oči, po všech těch strastech, které ji hluboce proměnily.
Michel Krielaars, nrc.nl
