Současné vědecké paradigma tvrdí, že naše vědomí a myšlení se objevilo jako produkt složité interakce miliard neuronů a jejich synapsí tvořících náš mozek na počítači podobné bázi. V podstatě bychom měli být všichni bezduchými stroji. Naše vědomí, myšlení a
pocit svobodné vůle by měly být jen iluzí, která se objevuje na konci nevědomých elektrochemických procesů probíhajících v našem mozku. Veškerá realita by měla být plně deterministická a tedy vše, co právě prožíváme, bylo již předurčeno ve chvíli, kdy se vesmír zrodil.
To, že v našem vesmíru a zde na Zemi mohl vzniknout život, je důsledkem pouhé náhody a existence nespočetně mnoha dalších vesmírů. Život sám je produktem slepé evoluce hnané bratrovražedným bojem organismů, které chtějí zvítězit jeden nad druhým. V podstatě naše existence
ani život sám žádný význam nemají – jsou jen podivnou anomálií, která zde existuje beze smyslu po omezenou dobu a bez naděje, že by se kdy v budoucnu zopakovala. Působí-li na Vás tyto řádky depresivně, zřejmě jste idealisty, kteří se o vědu a její poznatky nezajímají nebo
raději žijete v iluzi, které říkáme víra ve smysl bytí. Je zde ale také možnost, že současná věda není neomylná, že obraz světa v jejím podání není úplný a že jí něco velmi podstatného týkajícího se podstaty světa a naší existence v něm uniká. Tím něčím může
být lidská duše, která nemusí být jen pouhou abstrakcí, ale může být něčím reálným, co je odvozeno z fyzikální a zároveň duchovní podstaty našeho světa. A o tom je tato kniha.
