V posledním roce první světové války vznikala v Itálii třetí, nejmladší součást československých legií, bojujících po boku Dohody proti Německu a Rakousko-Uhersku. Z dobrovolníků a zmobilizovaných Čechů i Slováků ze zajateckých táborů byly zřízeny nejprve pracovní
oddíly a poté bojové jednotky, určené původně k průzkumné, zpravodajské a propagační činnosti na frontě. Působení čs. výzvědných rot, přidělených jednotlivým italským armádám, patří dodnes k nejznámějším událostem z bojů legií v Itálii. Méně známé jsou však
okolnosti spěšného nasazení nedostatečně vycvičených částí nově utvořených formací legií, k němuž došlo v červnu 1918. Výsledkem byly značné ztráty, včetně tragických osudů čtyř desítek legionářů, zajatých c. k. armádou a odsouzených polními soudy k trestu
smrti. Tento nezdar na Piavě a v horách Monte Grappy byl ale zastíněn bojem o kótu 703 Doss Alto v horském masivu Monte Altissimo, při němž tři legionářské roty odrazily v září 1918 výpad rakousko-uherského úderného polopraporu. Doss Alto se proto v meziválečném
Československu stalo oslavovanou legendou. Josef Fučík, zkušený vojenský historik a autor několika monografií, věnovaných české účasti v bojích první světové války, podrobil toto téma věcné analýze. Nabídl tak fakty doložený a zároveň poutavý obraz nejen této válečné
epizody, v němž se pokusil oddělit realitu od pozdějšího mýtu. Ing. Josef Fučík (*1933)absolvent Vojenské akademie v Brně, vojenský ekonom a plukovník ve výslužbě. Dlouhodobě se zabývá středoevropským vojenstvím v 19. a 20. století, se zaměřením na účast českých
vojáků ve válečných konfliktech, spolupracuje s historiky a badateli v Itálii a Rakousku.Vedle řady odborných studií a článků je autorem knih Soča 1917 (1999), Piava 1918 (2001, 2. vydání 2013), Osmadvacátníci (2006), Generál Podhajský (2009), Stín jaderné války nad Evropou
(2010), Válka 1866. Běda poraženým (2012) a spoluautorem publikací Pod císařským praporem (2003), Válka 1866 (2005) a průvodce Sočská fronta 1915–1917 (2008).
