Gejza Demeter (nar. 11. 5. 1947 v Ústí nad Labem) napsal soubor deseti romských pohádek jako hold svému dědečkovi, kováři a lidovému vypravěči z romské osady v Dlhém nad Cirochou nedaleko Humenného, jehož vypravování poslouchal před půlstoletím jako dítě. Dědečkovi
vděčí Gejza Demeter nejen za látky k pohádkám, ale i za svůj literární talent, který po něm zdědil a úspěšně jej zužitkoval. Úvodní pohádka, která dala souboru název, představuje „epos o stvoření“. Dále jsou ve sbírce přítomné pohádky kouzelné, v nichž se čerti
proměňují ve faráře, hrdinové podnikají dobrodružství za osvobození zakletých princezen či svých blízkých a bojují s čaroději nebo draky. Zastoupeny jsou také pohádky anekdotické, v nichž prolhaný chytrák převeze bohatého sedláka a posléze i Nejvyššího čerta či
hloupý hrdina dosáhne štěstí. Originalita Demeterova stylu spočívá v tom, jak tvořivě dokáže s jednotlivými pohádkovými prvky zacházet a přitom ctít pravidla pohádkového žánru a zároveň sytit vyprávění původními prvky romského vypravěčství i „reáliemi“ ze
života Romů v prostředí východoslovenské osady. Živost, s jakou se Gejzovi Demeterovi podařilo žánr ústního vypravování převést do psané podoby, jako by čtenáře vybízela, aby se po přečtení pohádek pustil do jejich vlastního vypravování a vrátil tak pohádku do koloběhu
ústního předávání.
