Letos jubilující autor na více než 170 stranách předkládá čtenářům svůj lehce bilancující pohled na svět. Prostřednictvím krátkých próz, drobných bystrých úvah, rozvíjí po vzoru svých předchozích převážně povídkových prací diskuzi o základních životních
tématech, o lidské existenci a smyslu bytí. Jak je u něj zvykem, vždy přitom čerpá ze svých životních zkušeností. Inspirující pro Sehnala jsou většinou zdánlivě běžné, každodenní situace, události nebo setkání, které sám prožil či snad slyšel z vyprávění jiných. A
s oblibou i u těch nejběžnějších věcí odhaluje někdy nečekané souvislosti a metafory.
V úplném závěru své poslední knihy autor mimo jiné píše: "Víš, Pane, nemusíš mě už poslouchat či odpovídat, ale musím Ti ještě něco říct. Asi se na mě budeš hněvat, ale já
poslední prázdnou stránku nedopíšu. Poněvadž jestliže něco nemá hranici v prostoru ani počátek v čase, je marné se snažit to dokončit. Slova by v takovém případě byla jen jako nebo zcela prázdná. Ale i nepopsaný arch papíru může mít obrovskou sílu sdělení."
