Satirický román Řím bez papeže psal Guido Morselli v roce 1966 jako sci-fi z blízké budoucnosti, odehrává se v naší nedávné minulosti a my ho dnes můžeme číst i jako výpověď o naší současnosti.
Švýcarský kněz Walter se po třiceti letech, která uplynula od doby,
kdy byl mladým seminaristou, vrací do Říma konce druhého tisíciletí. Čeká na audienci u papeže Jana XXIV., jenž po rozpuštění papežského dvora opustil Vatikán a přesunul se do malé venkovské rezidence. Při hledání ztraceného času Walter prochází chátrajícím věčným
městem, které "přestává být starobylé, poprvé je staré", a zapisuje své postřehy: katolická církev se snaží držet krok s dobou tím, že se "protestantizuje a zeseveršťuje", a současně v jejím lůně probíhá rozkol mezi pokrokáři, z větší části ateisty, neboť "ateismus
je svého druhu víra", a tradicionalisty, pro něž jsou Bůh i ďábel dosud živí. O papeži, který má mimo jiné rozhodnout "arbitráž" ohledně rozdělení vesmírných držav na Měsíci mezi USA a SSSR, se mezi lidmi šušká, že má snoubenku, ale že o něj projevila zájem i americká
prezidentka Jacqueline Kennedyová - celibát katolických kněží byl totiž zrušen. Feministky usilují o resexualizaci prostřednictvím rozšíření ženských sekundárních pohlavních znaků, antropologové razí teorii o tom, že člověk pochází z klokana, mezi mladými kněžími je
"spousta radikalismu a žádný strach z toho, že si budou protiřečit", pluralismus je heslem doby, ale každý nonkonformní postoj se trestá ostrakizací…
