Moravská skupina Betula pendula se koncem osmdesátých let stala senzací rockových a folkových festivalů, vydala malou desku a další nahrávky šířila na samizdatové kazetě. Během devadesátých let pak hrála v redukované sestavě, ale její první nahrávky zůstaly v mnohé
nepřekonané. Nyní souhrnně vycházejí na kompaktním disku Cesta. Jiří Černý o nich v roce 1988 napsal: „Počínaje zhudebněnou Blakeovou básní Tygr, každá její píseň žije ve vlastním světě, rozšifrovatelném nikoli logikou, ale tušením krásy v řetězci slovních i
zvukových metafor. Nikde žádný příběh, melodie, soběstačný tónový lesk, jichž bychom se zachytli a nepustili. Jen dělený prostor vzdálených i blízkých kytar, kláves, trubky, citery a programovaných bicích. Čínsky tušová obraznost v Cestě, energie osudového Návratu,
snovost pasoliniovské inspirace v Teorémě. Ne-li ještě okamžitým účinem, pak jistě už osobitostí se písně Jana Šoltise (hudba, zaříkávačský zpěv, akustická kytara aj.), Hany Kocourkové (texty) a tří hráčů staví do hodnotové linie Andrtová - Bittová - původní Máma
Bubo - Jablkoň.“
