Kniha Obrysy a obzory, kterou vydalo společně nakladatelství Omen s Městskou knihovnou v Děčíně, je poslední básnickou sbírkou Václava Vokolka. Vychází k básníkovým šedesátinám a je tedy jakýmsi shrnutím jeho dosavadních snah. Je to kniha, která opět spojuje slovo s
krajinou, proto jsou její důležitou součástí četné celostránkové ilustrace, které můžeme spíše vnímat jako obrazový doprovod. V Obrysech a obzorech se básník opět vrací do konkrétní krajiny Českého středohoří a básnickou sbírku můžeme proto vnímat i jako poctu
německému romantikovi Casparu Davidu Friedrichovi, který ji oslavil ve svých jedinečných obrazech. Současná poezie si tak zahrává s romantismem, který nepříjemně aktualizuje, ale básník vnímá krajinu i z hlediska geologického času i času mýtů. "Knihu Obrysy a obzory věnoval
Václav Vokolek rodné krajině. Není to poprvé, kdy se k ní vztahuje, stačí připomenout Pátým pádem a Krajiny vzpomínek či Cestu do pekel, a přesto se domnívám, že takto volně, s nadhledem a jakoby z ptačí perspektivy svého právě dosaženého věku se k rodnému kraji v textu
sklání vlastně poprvé - nově, svěže, životadárně. Stačí se začíst, či snad ještě lépe zaposlouchat do jeho nových veršů: protože zpěvnost, samozřejmá plynulost, melodičnost jsou ústředními stavebními kameny Vokolkovy poezie."
