Pro náš týdenní pohlednicový kalendář jsme k našemu výběru pohlednic zvolili slovní doprovod z díla Jindřicha Ambrože, jednoho z největších znalců Krkonoš. Jindřich Ambrož (1878-1955) působil v Jilemnici jako tajemník městského úřadu a vedle své úřednické profese
věnoval veškerý čas poznávání Krkonoš. Jeho zájem zahrnoval vlastivědu nejvyšších českých hor v širokém záběru od přírodovědných oborů až po historii a místopis. V propagaci Krkonoš prohluboval práci svých současníků Josefa Aleše-Lyžce a Jana Buchara četnými
články v denním tisku a časopisech a také několika průvodci. Nezůstával však jen u psacího stolu, ale jako jednatel Klubu českých turistů, jehož předsedou byl až do své smrti Jan Buchar, zasahoval do mnoha záležitostí, které přinášela potřeba chránit jedinečnou
krkonošskou přírodu a prudký rozvoj turistiky. Zasloužil se o vyhlášení Kotelních jam za přírodní rezervaci r. 1931, pomohl dosáhnout dohody mezi KČT a německým krkonošským spolkem o značkování a údržbě turistických cest, spolupracoval také při založení Horské
záchranné služby. Když se roku 1936 stal konzervátorem státní památkové péče a ochrany přírody, vypracoval rozsáhlý soupis památných stromů na Jilemnicku. Celý život Jindřich Ambrož budoval svou knihovnu a vytvářel archiv, do něhož se dostaly pozůstalosti tak významných
regionálních osobností, jakou byl zakladatel rakouského (později německého) krkonošského spolku Eduard R. Petrák a Josef Aleš-Lyžec, propagátor lyžování, zimní turistiky a sportu.
Teprve s odstupem více než sedmdesáti let můžeme posoudit výsledky Ambrožova
snažení. Nejvíce oceňujeme průvodce, který Ambrož vydal roku 1935 s pomocí Klubu českých turistů. V české i německé literatuře z třicátých let o Krkonoších patří k těm nejcennějším zdrojům, pro všechny, kteří chtějí snadno a rychle získat informace např. o
dějinách bud, krkonošských střediscích turistiky a lyžování, přírodních poměrech, zajímavostech a zvláštnostech - květeně, zvířeně, laborantství, památkách doby ledové. Stručně se dotkl historie Krkonoš, jejich názvosloví; neopomněl ani mytologické téma Rybrcoula -
Krakonoše. V kapitole o obyvatelstvu se dovíme také o původu německy mluvících horalů, o regionálních rozdílech jejich nářečí. J. Ambrož upozorňuje i na tvorbu jejich jmen, která při malém počtu příjmení vyžadovala pro odlišení jednotlivých osob, aby horalé vytvářeli
dlouhá pojmenování složená z křestních jmen předků v dialektu často až po pradědečka, nebo přezdívek. Pro národnostně českou oblast Krkonoš uvádí charakteristické znaky nářečí na Jilemnicku a Vysocku. Protože byl sám vášnivý turista i průvodce, věděl, co
návštěvníky Krkonoš zajímá. Popsal výstižně i krkonošský horský dům, vysvětlil název Růženčiny zahrádky na Kotli, popsal údolní přehradu na Krausových boudách, uvedl časové údaje o východu a západu slunce, statistická data o národnostním složení obyvatel, zmínil
se o muzeích a jejich sbírkách ad. J. Ambrož měl přístup do archivu hrabat Harrachů, jehož část se nacházela v jejich zámku v Jilemnici. Jako první čerpal při psaní průvodce své poznatky také z jedinečných starých map, celkových nebo dílčích, jilemnického panství, z mapy
Johanna Antona Graupara, Johanna Aloise Kolbeho a Josefa Manna. Značnou část průvodce věnoval propagaci nejvyšších českých hor v zimě, líčení zimních krás, zimní turistice, přehledu lyžařských tratí, sáňkařských drah a skokanských můstků. Nebezpečí zimních hor
(připomenul i r. 1934 založenou Horskou záchrannou službu), obzvláště zajímavé jsou jeho pokyny pro lyžaře a doporučení, jaké cestovní pomůcky si má turista na hory vzít. To zahrnuje přehled soudobé turistické literatury a seznam vynikajících map, které Ambrož vypracoval
spolu s M. Semíkem. Průvodce J. Ambrože není prostým cestopisem, ale jak již naznačuje tento úvod, obsahuje širokou plejádu témat. Proto byl výběr textů k souboru čtyřiapadesáti pohlednic kalendáře velmi obtížný. U vědomí nadvlády obrázku na textem, věříme, že i
tentokrát příznivce a sběratele pohlednic nový kalendář uspokojí. Miloslav Bartoš
Týdenní kalendárium
